Mír buď s vámi!
Drazí děti, Bůh mě sem posílá, abych vás pomohla, požehnala a vedla na bezpečnou cestu k němu. *Modlete se, modlete se, aby Váš Duch svatý osvětlil vás a dal vám sílu svědčit s vírou, odvážností o lásce mého Syna Ježíše a jeho světle všem vašim bratřím. Děti, jsem vždy blízko vás. Já, vaše Matka, chtějí naplnit váše srdce Božím mírem. Jsem tu se milostmi, které mi Bůh dovoluje vám dát. Otevřete své srdce stále více Bohu a vaše rodiny budou mít prospěch z nebeských požehnání.
Bůh vám dal velkou milost nyní ve svém přítomství zde. Jednoho dne pochopíte důvod těchto matčiných slov mojích. Přišla jsem, abych požehnala vaše město. Poděkujte Bohu za tento veliký dar. Požehnuji vás: ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Amen!
Panna před odchodem mi řekla:
Synku, modli se, modli se. Neztrácej odvahu a víru. Bůh chce zachránit všechny vaše nejvzdálenější bratry a sestry. Ponechte Pánu, aby vás použil k šíření jeho zprávy lásky. Když mluvíte o mojích zprávách svým bratřím, utěšuje to jak Srdce mého Syna, tak i Matčino srdce. Vždy vás doprovázím a požehnám. Děkuji za vaši dostupnost. Prosíte o odpuštění svých hříchů, aby jste byli všichni Božími. Mír buď s vámi a vaší rodinou.
(*) Víra směřuje inteligenci k Stvořiteli všech věcí, tomu, který je nekonečně větší, vyšší a hodnější lásky než všechny ostatní. Víra umožňuje poznat atributy Boha, ukazovat vše, co udělal pro lidi, a vše, co mu lidé dluží. S tímto životem víry se duch vzpíná nad přirozenou činnost, aniž by se od ní oddělovala.
V tomto novém horizontu, který jim otevře Víra, najdou přírodní síly ducha mnoho nových prvků pro svou činnost. Tato činnost, kterou duch vnitřně přivlastňuje obsah víry, spočívá v meditaci. Tato činnost se stává živější, snadnější a plodnější, pokud Duch svatý animuje a povznáší lidský duch, který pak cítí být v rukou vyšší síly, která ho osvětluje; takže mu nezdá se jeho vlastní aktivita, ale božské zjevení, které jej učí.
Co duch meditací dosáhl, v jakékoli podobě, stává se jeho vlastním a trvalým ziskem. To představuje mnohem více než poklad shromážděných pravd, které lze při potřebě vyjmut ze paměti. Duch - v širokém a objektivním smyslu, ne jen jako rozum, ale také srdce - se seznámí s Bohem prostřednictvím nepřetržité pozornosti, poznává Ho, miluje Ho.
Znalost a láska jsou součástí jeho bytí, jako vztah k jiné osobě, se kterou už dlouho žijete a máte intimitu: takové lidé již nemusí hledat vzájemné informace ani si navzájem rozvažovat, aby se poznali a považovali za hodné lásky; mezi nimi již není potřeba ani slov. Tak bychom měli představit vztah duše k Bohu po dlouhém cvičení duchovního života: už nepotřebuje meditaci, aby se naučila znát a milovat Boha - již dokončila cestu, již odpočívá na dosaženém cíli. Jakmile se dává do modlitby, je již s Bohem a zůstane s Ním prostřednictvím lásky. Bohu více líbí vaše ticho než slova. To nazýváme nabytou kontemplací. Tento druh kontemplace je plodem mnoha vlastních úsilí, podněcovaných a udržovaných mnoha milostmi. Na Boží milosti především dlužime vyhlášení zprávy víry, pravdu od Noho zjevenou, stejně jako sílu spolupracovat naší svobodnou volbou: bez pomoci božské milosti nelze vykonat modlitbu ani meditaci.
Sdružení se v modlitbě a délka, po kterou zůstáváme v nabyté kontemplaci, záleží na nás. Samotná kontemplace - podobně jako klidné a láskyplné sdružování s Bohem - lze považovat za formu víry. Je to nejvyšší stupeň života víry, který může být dosažen vlastní činností, předpokládá-li se splnění jeho logického postupu: vzdání své vůle vůli Boží a soulad všech činů s božskou vůlí.