Mír dětem mojim, mír Ježíšův všem vám!
Milí děti, přicházím znovu, abych vás zavolala k Bohu. Nikdy se neunavím. Opakujíc vám říkám: Neunavím se vést vás ke Kristu, neboť dbám na vaše dobro a dobro celé lidstva.
Rozumějte mé výzvy modlitbou, otevřenými srdci, osvobození od všeho, co vás připravuje o milost duší svých. Ďábel nyní vede mnoho mých dětí do pekla. Jaký velký bolest pro moje Srdce. Moji malí děti, kteří ztratili věčný život navždy!
Panna Maria se v tento okamžik velmi smutnila a s výrazem bolesti na své krásné tváři. Bylo to tak, jako by v tomto okamžiku pozorovala tuto strašlivou scénu: duše odvážené ďáblem do pekla.
Udělejte něco, děti moji. Nezůstavujte pasivně. Pomozte svým bratřím najít spásu, která je můj Syn Ježíš. Přišla jsem jim pomoci. Matčino Neposkvrněné Srdce je úkrytem všech vás. Chtěla bych, abyste poslouchali to, co vám říkám, neboť tak Bůhova milost dosáhne srdcí vašich bratří.
*Modlete se, půstejte. Každý týden postu nechť začíná váši konverzi a životní setkání s Bohem. Ctěte svaté rány mého Syna, meditujte o jeho svatém utrpení a tak mnoho požehnání přijde do vašich životů. Přijímám vás ve své lásce a požehňuji vám zvláštním požehnáním: Ve jméně Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!
Pamatujte si: Jsem s vámi stále, každý den. Milujte, milujte, milujte, a opravdu patřit budete mému Synu. Děkuji za to, že jste dnes večer tady a za vše, co děláte pro království Boží.
Když říkala tyto slova, Panna začala pomalu stoupat, vzcházet do nebes až zmizela v světle, které ji obklopovalo.
(*) V utrpení a smrti Ježíše Krista byly naši hříchy spáleny ohněm. Pokud přijmeme tuto skutečnost ve víře a v zbožném podřízení se přijímáme celého Krista - což znamená volbu a chůzi stezkami napodobování Kristova -, pak ten samý Kristus nás, svým utrpením a křížem, vede k slávě zmrtvýchvstání.
Právě to se prožívá v kontemplaci: je to smrt a zmrtvýchvstání. Ježíš Kristus pečuje o duši a dává svůj vlastní život pro život duše, ve snaze proti jeho i jejímu nepříteli. Vyhání Satana a všechny zlé duchy, kdekoli s nimi osobně setká, a vytrhá duše z jejich tyranie. Krutě odhaluje lidskou zlobu tam, kde je slepě, skrytě a tvrdohlavě proti ní postavena. Všem těm, kdo uznají svůj hřích, pokorně se k němu přiznávají a intimně touží být osvobozeni, Ježíš Kristus podává ruku, vyžaduje však od nich nepodmíněné napodobování a vzdání se všeho, co je proti jeho Duchu. (Edith Steinová, Svatá. Věda o kříži)