Dnes ráno mě Anděl vzal na místo v očistci, kde jsme mluvili s mnoha dušemi a nabízeli jim útěchu. Mezi nimi se pohybovali i další andělé.
Poté se ukázala Blahoslavená Matka. Společně jsme vykonávali drobné práce, abychom pomohli trpícím Svatým duším. V přítomnosti Blahoslavené Matky se vždy cítím tak dobře. Mám pocit, jako bych Ji znala celý svůj život, což jsem skutečně znala, byť ne tak blísky. Když jsem s Ní, cítím klid.
Když jsme skončili, ocitli jsme se v kostele plném krásných květin. To mě okamžitě připomnělo mou zahradu, a řekla jsem: „Ach, víte, Blahoslavená Matko, hledám ve své zahradě květiny? Říkám si, že v mé zahradě musí být nějaká květina, kterou bych mohla položit před svou sošku Blahoslavené Matky.“
A jednoho dne jsem skutečně našla krásnou růži. Když jsem ji poprvé uviděla, řekla jsem si: „Ach, je tu pupen.“ Druhý den už byla plně rozkvetlá a vypadala tak nádherně. Řekla jsem: „Páni, to je zázrak!“
Blahoslavená Matka se usmála a řekla: „Vím, že pro Mě snažíš připravit mnoho pěkných věcí.“
Najednou se na malém vedlejším stolku objevila velká, krásná socha Panny Marie Fatimské. Měřila asi dva metry a byla vyrobena z zářící bílé porcelány. Socha byla tam, kde stála, trochu skrytá.
Řekla jsem: „Ach, Blahoslavená Matko, jak krásný je to obraz Vás. Jednu mám doma, ale je mnohem menší.“
Řekla: „Chtěla bych, aby byla tato socha přesunuta z toho malého vedlejšího stolku na širší stůl napravo, aby byla mnohem viditelnější. A Valentino — ty připrav nějaké květiny před tu sochu.“
Najednou mě k velkému překvapení uviděla Paula z naší modlitební skupiny. Okamžitě jsem si pomyslela, že je dost silný na to, aby tu sochu přesunul.
Vykřikla jsem na Blahoslavenou Matku: „Paul!“
Blahoslavená Matka řekla: „Ano, Paul to udělá. On tu sochu může přesunout.“
Dívala jsem se, jak si Paul opatrně zvedá sochu a nese ji na místo, které si Blahoslavená Matka přála, a jemně ji pokládá na ten větší stůl vpravo. Potom jsme kolem ní uspořádali mnoho krásných květin.
Najednou se objevily dvě židle a Blahoslavená Matka řekla: „Valentino, přijď a sedni si vedle Mě.“
Sedla jsem si vedle Ní a pak se objevil jiný anděl. Anděl ke mně mluvil tiše, aby neznepokojil ostatní přítomné svaté. Tichým hlasem řekl: „Víš, že brzy zažiješ na světě mnoho moru. Budou dva druhy.“
Zatímco se mnou anděl mluvil o dvou různých druzi moru, ukázal mi je ve vizi. Jeden vypadal jako kobylky a druhý byl mnohem menší. Nevím, co to bylo, ale vypadalo to velmi злоbušně a útočili s velkou intenzitou. Viděla jsem je v hejnech a všude jich bylo mnoho.
Anděl mi pak ukázal okno a řekl: „Řekni lidem, aby lépe zavírali všechna okna a dveře, protože pokud bude i malá škvíra, vlezou do domu a udělají velkou škodu. Řekni lidem, aby se modlili a přestali urážet Boha. To všechno je od Boha. Bůh pošle mor, protože Mu lidé už neposlouchají.“
Proto mě Blahoslavená Matka požádala, abych si sedla vedle Ní. Také poslouchala a pak ukázala směrem k soše Panny Marie z Fatimy.
Řekla: „Podívej se na obraz Fátimy – poselství jsou pravdivá a nyní se ve světě naplňují. Vše, co nyní ve světě vidíš a zažíváš, bylo v Fatimě předpověděno a nyní se plní.“
Bůh nás vždy dopředu varuje před tím, co přichází. Ale pokud se změníme a obrátíme k Nemu, může to vzít zpět a zabránit tomu, aby se to stalo.