Moje sestro, má lásko,
Rád tě poslouchám mluvit o Eucharistii a chtěl bych, aby tato děti slyšely mým hlasem to, co skutečně toužím.
Pokud je Moje Tělo skutečně pokrm a Moje Krev skutečně nápoj, proč pak nerostete v životě milosti?
Je mnoho těch, kteří se Mnou neživí, a to jsou ti, kteří Mě zapřeli nebo na Mě zapomněli.
Ale jsou i mnozí, kteří se Mnou žijí, a přesto nepostupují vpřed. Zatímco u jiných s každým sjednocením se Mnou — v Eucharistii — dochází k nárůstu milosti.
Vysvětlím ti důvody těchto rozdílů.
Jsou zde dokonalí, kteří mě hledají pouze proto, že vědí, že Moje radost je vítána v srdcích lidí, a že nemají větší radost než toto – stát se jedním se Mnou. V nich se eucharistické setkání stává splynutím a žár, který z Mě vychází a vyzařuje z nich, je tak silný, že jako dva kovy v tavicí misce se stáváme jedním. Přirozeně čím dokonalé je splynutí, tím více si stvoření přejímá Můj obraz, Moje vlastnosti a Mě svou krásu.
Tudíž ti, které později nazýváš „Svatými“ – tedy dokonalí, kteří pochopili, kým jsem – vědí, jak se ke Mně sjednotit.
Avšak ve všech duších, které ke Mně přicházejí s pravou horlivostí a čistým srdcem, uděluji neslušně velké milosti a proměňuji tuto milost tak, aby mohli kráčet cestou Života; a i když nedosáhnou svatosti uznávané světem, vždy dosáhnou věčného Života, neboť kdo zůstává ve Mně, má věčný Život. Pro všechny ty duše, které vědí, jak ke Mně přijít — s horlivostí těch prvních a důvěrou těch druhých — a které Mi dávají veškerou lásku, jaké jsou schopny, jsem připraven vykonat zázračné zázraky jen proto, abych se s nimi spojil.
Nejkrásnějším nebesem pro Mě je v srdcích stvoření, která Mě milují.
Pro ně, i kdyby hněv Satana zničil všechny kostely, bych věděl, jak sestoupit z Nebe v eucharistické podobě.
Moji andělé by Mě nesli k duším hladovějícím po Mě, Živém Chlebu, který sestupuje z Nebe.
To není, ve všech věcech, nic nového.
Když byla víra ještě plamenem živoucí lásky, dokázal jsem vstoupit do duší pohřbených v poustevnách nebo v uzavřených celech. K tomu, abych byl přítomen, nejsou potřeba katedrály. Srdce zasvěcené lásce pro Mě stačí.
I ta největší a nejvznešenější katedrála je pro Mě vždy příliš malá a příliš chudá, protože Jsem. Lidská díla podléhají lidským omezením a Já jsem nekonečný.
Ale srdce, které se otevírá lásce, není pro Mě ani příliš malé, ani příliš chudé.
Přesto je nejkrásnější katedrálou ta tvá duše, v níž přebývá Bůh. Bůh je v tobě, když jsi ve stavu milosti. A právě z tvého srdce chce Bůh učinit oltář.
Žehnám vám a miluji vás.
Váš milovaný Ježíš.
Zdroj: ➥ LaReginaDelRosario.org