Jakmile jsem vstoupil do kostela na svatou mši a poklekl ve své lavici, oslavoval Pána Boha, zjevil se mi Pán Ježíš.
Mírně šeptal: „Chceš přejít do Mého horního pokoje, abys Mě utěšil? Rád tě tam mám.“
Odpověděla jsem: „Pokud je to Tvůj svatý záměr.“
Po odchodu svého ducha do horního pokoje se klaněla před Pánem Ježíšem. Řekl: „Jak tě miluji, Valentino, když jsi přítomná. Cítím se více pohodlně, že mne utěšuješ, protože rozumíš mému utrpení.“
„Někdo by mohl říct: ‘No, já si můžu jít k Pánu Ježíši do horního pokoje.’ Ne! Nikdy se nikdo předtím neobjevil, nikoho jsem kdy vybral, jen tebe! Trpíš pro Mě tak moc, že jsi hodná svědkyní mého utrpení, které se opakuje při každé mši, zvláště při vysoké mši.“
„Dnes bych chtěl, abys mi nabídla celý svět. Celému světu potřebuju svou milost. Svět, ve kterém nyní žiješ, je v hrozných neštestích a bude se zhoršovat, pokud lidé nebude kátit a modlit se. Řekni mým dětem, že modlitba je teď velmi naléhavá a aby mi důvěřovali.“
„Zprávy, které slyšíš, a co ti říkají ve světě dneška, jsou hrozné leži. Číní se špatně k lidem a chtějí tě stále více ovládat. Dnes je ďábel velmi aktivní a mocný. Brán se modlitbou a důvěrou v Mě a mou Matku.“
„Řekni lidem, aby se modlili a kátili. Kázeň je velice, velice podstatná, protože ďábel má moc nad lidmi, pokud nekáží své hříchy.“
“Co se týče nemocných lidí a těch, kteří umírají, když budeš mít příležitost, Valentina, promluv. Nebuď stydatá. Řekni jim, aby se kárali. Kárání je klíčem ke zotavení. Jakmile se kářeš za svůj hřích, je to jako kdyby ses kářil ze rakoviny uvnitř tebe. Čím více žiješ v stavu milosti, tím rychleji přichází uzdravení. Mnozí lidé jsou nemocní, protože nekárají.”
“Když se vrátíš na své místo a půjdeš přijímat Svátost Oltářní, chtěl bych, aby ses vrátila zpět do lavice a klekla. Chtěl bych, abys mi nabídla Svátost Oltářní zase. To je to, co ti učuji a od tebe vyžaduju.”
“Má dcero Valentino, když tě poprosím, aby ses nabízela Svátost Oltářní zpět ke mně, má být to jen mezi tebou a mnou, ale nyní tak činí i jiní.”
Řekl jsem: „Pane, opravdu mi je líto, že jsem neporozuměla.“
“Lidé začnou nabízet Svátost Oltářní zpět ke mně, ale já ji od nich nepřijmu. Mohou si ji nabídnout pro sebe a své rodiny. Ale ty, protože jsi v mé svaté přítomnosti, když trpím, a moje utrpení se opakuje během oběti Svátosti Oltářní, chtěl bych, aby ses nabízela Svátost Oltářní zpět ke mně, abych ji mohla použít pro milost a mír ve světě.”
Když jsem dělala to, co mi nařídil Pán Ježíš, nepolkla hostii hned. Viděla jsem šest andělů klečících před mnou, čekajících, a měly jsem slzy tekoucí po tváři.
Vím, že pro mě neklečí. Klečí za svatou eucharistii. Jakmile polkla svátost Oltářní a nabídla ji Pánu, andělé odešli.
Nedávno mi Pán Ježíš dal mnoho utrpení. To je Jeho svatá vůle, a já nic nemohu udělat. Můj pokoj je vždy plný Duchů svátých.
Když jsem stále klečel ve církvi, řekl jsem: „Pane, myslel jsem, že duše všechny odjely do nebe na Velikonoce.“
Usmál se a řekl: „Mnoho jich odešlo. Budete velmi šťastný. Ale mnoho stále umírá, a nemohou ještě jet do nebe. Každý by rád co nejrychleji jel do nebe, ale nemohou; musí být předtím očistěni.“
Duše nepřestávají přicházet do mého pokoje, aby jsem je pomohl. Mohu jim nabídnout Pána Boha při svaté mši a pomoci jim prostřednictvím svých modliteb a utrpení.
Rekl jsem: „Děkuji, Pane Ježíši Kriste. Miluj nás a prosím přijď!“
Pán Ježíš vždy říká: „Vše, co se děje, brzy minule, ale Moje království je velmi, sehr blízko.“
Pán Bůh chce nám dát naději.
Během mše Pán Bůh také komentoval přítomnost laiků kolem svého oltáře.
Rekl: „Žádný z laiků nebude okolo Mojeho oltáře při Mém druhém příchození. Jediným obyčejným člověkem, který Mi bude sloužit kolem oltáře, bude ten, kdo pomůže knězi. Nebudou tam ženy jako nyní. Bude úcta jak nikdy dříve. Moje církev bude zcela obnovena.“
Děkuji, Pane, za všechny Tvoje milosti a požehnání.